1 – Poslední let

    Atomový reaktor pracoval ale něco se mi na jeho temném hukotu nelíbilo.
Každý den,když jsem vstoupil do Laboratoře, zdálo se mi, že se jeho tón zvyšuje.
Když to trvalo už 10 dní, rozhodl jsem se podívat do počítače na údaje.
Na první pohled bylo vše v pořádku. Pak jsem si ale všiml, že se jeho výkon opravdu zvyšuje, ale rozdíl byl jen nepatrný. 0,15%.

    Výkon se ale zvyšoval geometrickou řadou. Když byl rozdíl už 19,2%, konečně jsem se rozhodl něco dělat. Do té doby jsem totiž nemohl uvěřit, že by byl program v nepořádku. Samozřejmě, že ven se dostalo jen potřebný proud. Problém byl v tom, že přebytečný proud byl odváděn zpět do reaktoru,což právě mělo za následek zvyšování výkonu.

    Snažil jsem se program upravit. Ale ten vůbec nereagoval. Teprve teď jsem si uvědomil, že je to poprvé od spuštění reaktoru, kdo se někdo pokoušel program upravit. Vlastně mě napadlo, že jsme program netestovali ani před spuštěním. Jaká nezodpovědnost. Nicméně program se i při podrobnějším zkoumání zdál naprosto v pořádku. Ale, jak se nyní ukazuje, nebyl.

    Teď už ale bylo pozdě někomu to vyčítat. Musel jsem něco udělat. Ať jsem ale přemýšlel, jak jsem chtěl, nenapadlo mě žádné řešení. Tedy vlastně…jedno ano. Zabránit spuštění reaktoru. A nutno podotknouti, že spuštění reaktoru byla moje zásluha. Program ale můj není. A schéma reaktoru také ne. Ale já je v počítači objevil a nadšeně se zasazoval o sestrojení a spuštění.